Jak jsem přešel na Fuji (a proč)

Když jsem na konci roku 2014 přecházel na volnou nohu, upgradoval jsem s vizí možných komerčních zakázek svou fotografickou techniku. Definitivně jsem přešel na fullframe a převážně profesionální objektivy v rozsahu od 24 do 500 mm. Uplynul rok a kousek a jsem nejen u jiné značky, ale dokonce i zpět u APS-C snímače. Jak se to stalo?

Pozor, tento článek je velmi dlouhý. Zkrácená verze pro netrpělivé zní: přešel jsem kompletně na techniku Fuji, protože mě s ní již osm měsíců z mnoha důvodů strašně baví fotit, a v současné době už nabízí vše, co potřebuji, včetně dlouhého teleobjektivu na zvířata :)

Troufám si říct, že výbava od Nikonu, kterou jsem v tu chvíli měl, byla téměř bez kompromisu – tělo D810, objektivy 24-120 mm F/4, 70-200 mm F/2,8, 300 mm F/2,8, blesk SB-800 a k tomu nějaká ta drobotina jako pevná skla 35 a 50 mm. Ačkoliv jsem neměl této sestavě po kvalitativní stránce co vyčítat, po necelém roce jsem zjistil, že jsem toho za uplynulé měsíce nafotil extrémně málo – a to jsem odešel z IT, abych měl na focení víc času. Když jsem se nad tím zamyslel, došlo mi, že mě prostě nebaví tuhle objemnou a těžkou techniku tahat kamkoliv jinam, než na fotografické expedice. Na Špicberkách a v Botswaně odvedla skvělou práci, ale pro jakékoliv jiné focení jsem obvykle mnohem raději používal Ricoh GR. Nakonec mi došlo, že sebelepší foťák je na nic, když vás s ním focení nebaví – a do této situace jsem se zjevně dostal.

Zmíněný Ricoh GR je skvělý foťák do kapsy, ale přeci jen mi nevystačil na všechny situace. Začal jsem se tedy poohlížet po fotoaparátu, který by naplnil moje potřeby každodenního focení, s tím, že Nikon zůstane jen na zvířata. A tehdy mi do oka padly fotoaparáty Fujifilm X. Zajímám se do jisté míry o techniku všech značek, takže jsem i o nich samozřejmě měl povědomí, ale mám-li být upřímný, považoval jsem je hlavně za „hipstersky“ orientovanou designovku. V danou dobu mi ale téměř pět let starý systém začal připadat zajímavý, dostatečně vyzrálý a zajímavě změřený – například svou orientací na pevná světelná skla.

Další věci se odehrály hodně rychle. Využil jsem možnosti zapůjčení techniky Fujifilm zdarma u FotoŠkoda, tři dny jsem intenzivně fotil s fotoaparátem X-T1 a objektivy XF23mm F/1,4 a XF56mm F/1,2, které jsem si vytipoval jako vhodné kandidáty – a … byl jsem lapen. Znáte ten pocit, kdy si vyzkoušíte v obchodě boty a máte pocit, že je někdo ušil přímo na vaší nohu? Tak mi sedl tenhle fotoaparát i objektivy. Je mi jasné, že je to subjektivní pohled, ale nakonec píšu o své zkušenosti :) V dalších odstavcích snad najdete i některé objektivnější aspekty.

Měsíc nad Gran Paradiso – Fuji X-T1 s objektivem XF100-400mm

Měsíc nad Gran Paradiso – Fuji X-T1 s objektivem XF100-400mm

Klady

Snímače X-Trans jsou pro mě neuvěřitelným zjevem, a to zejména pro skvělé chování při vysokých citlivostech. Snímač v X-T1 (a dalších současně prodávaných modelech vyjma X-Pro2) bez problémů zvládá fotografování na ISO 6400. Šum, ale především podání barev a ostrost, ač samozřejmě o něco horší než na nízké citlivosti, jsou lepší než z jakéhokoliv jiného fotoaparátu, který jsem měl doposud v ruce. Nová generace snímačů, která se prozatím používá jen v modelu X-Pro2, si poradí stejně dobře s ISO 12800 – a to navzdory nárůstu rozlišení na 24 megapixelů. Mezi APS-C fotoaparáty má Fuji podle mě jen málo konkurentů se srovnatelnou kvalitou a s fullframy se může dost často rovnat.

Dracena krokodýlovitá – X-Pro2, ISO 12800

Dracena krokodýlovitá – X-Pro2, ISO 12800

Dracena krokodýlovitá – X-Pro2, ISO 12800, výřez 1:1 (bez dodatečného doostřování)

Dracena krokodýlovitá – X-Pro2, ISO 12800, výřez 1:1 (bez dodatečného doostřování)

Pokud jde relativně nižší rozlišení, mám ověřeno, že těch 16 megapixelů v X-T1 mi bohatě stačí na jakýkoliv tisk, který mohu potřebovat, včetně výstavní kvality. Snímače X-Trans se od těch konvenčních liší odlišnou maskou oproti standardnímu Bayerovu rozložení, což vede podle některých zdrojů k až o polovinu lepšímu vykreslení detailů – jinými slovy, co do kresby se srovnávají 16megapixelové snímače X-Trans s 20- až 24megapixelovými tradičními snímači. Sám jsem si v tomto směru nedělal žádné exaktní zkoumání – ale měl jsem v rukou tisky, které dokazují, že zkrátka těch 16 megapixelů není limitujících.

Vynikající je kvalita JPEGů (kromě pleťovky na vyšší citlivosti, která je až moc vyžehlená) – podání barev a tonalita jsou skvělé, čemuž hodně pomáhají parádní filmové simulace. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale relativně často je mi JPEG vzorem pro vyvolání RAWu – a to nezřídka vzorem opravdu těžko dosažitelným. Roky focení do RAWu způsobily, že mám v sobě pořád mentální bariéru používat JPEGy, ale pro spoustu příležitostí se to nakonec nejspíš naučím.

Velikost těl a objektivů je strašně příjemná. Pro mě to byl jeden z důležitých důvodů k přechodu a jsem hrozně rád, že moje základní výbava se vejde do malé brašničky, kterou nosím skoro stále sebou. X-T1 váží 440 g a objektiv XF23mm F/1,4 necelých 300 g. Zrcadlovky střední a vyšší třídy, které jsem používal, vážily obvykle 700 až 800 g, odpovídající fullframe objektiv 35 mm F/1,4 se obvykle také pohybuje kolem 600 g. Suma sumárum, úspora hmotnosti je okolo 50 %.

Nejen v horách oceníte nižší hmotnost a rozměry – Gran Paradiso, Itálie, Fuji X-T1 s objektivem XF23mm

Nejen v horách oceníte nižší hmotnost a rozměry – Gran Paradiso, Itálie, Fuji X-T1 s objektivem XF23mm

To, co jsem považoval za designová rozhodnutí na vlně retro módy, se ukazuje být velmi ergonomické ovládání – opravdu jsem si oblíbil klasické mechanické voliče (tedy technicky vzato jde o mechanicko elektronické prvky, protože všechny ve skutečnosti jen sdělují elektronice fotoaparátu, co má udělat). Ať už jde o clonový kroužek, nastavení času nebo citlivosti či korekce expozice, všechno je na X-T1 vyřešeno hezky a skvěle se mi to ovládá. Na X-Pro2, kterou jsem také testoval, jde téměř vše ještě o krok správným směrem dál – všechna tlačítka v dosahu pravé ruky a přidaný joystick pro volbu ostřícího bodu jsou skvělá vylepšení (naopak o něco slabší je volič ISO a umístění tlačítka AF-L).

Další výhodou, které bych nejspíš před rokem rozhodně nevěřil, je elektronický hledáček. Vysoké rozlišení a obnovovací frekvence způsobují, že optický hledáček naprosto nepostrádám – ba naopak, nevrátil bych se k němu, pokud bych nemusel. prvním důvodem je, že v hledáčku vidíte fotku přesně tak, jak bude vyfocena, a to včetně vlivu nastavených expozičních parametrů, filmových simulací a další případných efektů, pokud je používáte. Vynikající je to například pro černobílou fotografii – pokud nemáte ten dar (nebo vycvičené oko), že scénu před sebou umíte vnímat barev zbavenou, fotoaparát vám s tím obrovsky pomůže. Druhým důvodem mé obliby elektronického hledáčku je, že s ním vidím (díky dobrému snímači a elektronickému zesílení) za šera lépe, než optickým. Třetím pozitivem je jeho velikost – speciálně na X-T1 máte pocit, že se díváte spíš na velkou televizi než do malého tunelu, jak je relativně časté u APS-C fotoaparátů.

Elektronický hledáček, to je trvalý živý náhled – velmi praktické například pro focení do ČB. Gran Paradiso, Itálie, Fuji X-T1 s objektivem XF23mm

Parádní je pokrytí obrazu AF body od kraje ke kraji. Autofocus je hybridní, tedy kombinuje body s detekcí fáze kontrastu. Fázové body jsou na X-T1 jen ve střední části obrazu, na X-Pro2 pokrývají podstatně větší část hledáčku. Ostřící body jsou umístěné na hlavním snímači, takže fotoaparát z principu nezná problém backfocusu/frontfocusu. Rychlost ostření mě ve většině případů nijak neomezuje, ale plně srovnatelné s top zrcadlovkami není. Dostaneme se k tomu později v záporech. Na druhou stranu, připadá mi, že v horším světle se ostření zpomaluje, ale (zřejmě díky kontrastním bodům) zůstává přesné, což oceňuji (rychle, ale špatně je mi k ničemu).

Pokrytí hledáčku ostřícími body v X-T1 – větší body jsou fázové (respektive kombinované), ostatní jen kontrastní

Pokrytí hledáčku ostřícími body v X-T1

Pokrytí hledáčku ostřícími body v X-Pro2 – větší body jsou fázové (respektive kombinované), ostatní jen kontrastní

Pokrytí hledáčku ostřícími body v X-Pro2

 

Šikovné jsou různé drobnosti, jako histogram nebo elektronická vodováha v hledáčku. Pochválit musím vizuální pomůcky manuálního ostření, jako je digitální rozdělení obrazu (něco jako ostřící klín ve filmových fotoaparátech blahé paměti) a zvýraznění nejostřejších oblastí, nebo možnost zvětšit si záběr přímo v hledáčku. S elektronickou závěrkou lze fotit naprosto tiše a časy až do 1/32000 s (má sice i své nevýhody, ale leckdy opravdu pomůže – zrovna před pár dny jsem díky ní fotil za plného slunce na clonu 1,4 – k nezaplacení).

Samostatnou kapitolou jsou objektivy. Jak jsem už zmínil, Fuji se poměrně hodně orientuje na pevná skla, což je mi blízké. Pevná skla i zoomy mají většinou nadprůměrné optické vlastnosti a osobně oceňuji hlavně jejich podání neostrých oblastí, které bývá vynikající. Pět měsíců fotím prakticky denně s objektivem XF23mm (protože jsem si naplánoval projekt 365, v němž fotím reportážní portréty dětí) a nemůžu se ho nabažit. Asi nikdy jsem si žádné sklo takhle neoblíbil. A i další objektivy, která jsem měl možnost vyzkoušet, měly něco do sebe – ať už je to zmíněná portrétní XF56mm F1,2 nebo zoom XF50-140 F/2,8.

Ve vlaku – portrét spontánně vyfocený objektivem XF23mm F/1,4

Ve vlaku – portrét spontánně vyfocený objektivem XF23mm F/1,4

Za extra zmínku stojí stabilizace, kterou Fuji dává jen do telezoomů. Musím říct, že je fantastická, jak ukazuje toto video s ohniskem odpovídajícím 840 mm. První část je natočená bez stabilizace, v polovině jsem jí pak zapnul, abyste viděli okamžitou změnu:

Na ukázku přikládám experimentální fotku focenou stejným ohniskem z ruky časem 1/15 s. Je vidět, že se už pohybujeme na hraně, ale pořád to není úplně ztracené – podobného výsledku jsem byl schopen dosahovat zhruba s 50% úspěšností.

Experimentální fotografie Měsíce časem 1/15 s

Experimentální fotografie Měsíce časem 1/15 s

Experimentální fotografie Měsíce časem 1/15 s – výřez 1:1

Experimentální fotografie Měsíce časem 1/15 s – výřez 1:1

Zápory

Nic na světě není černé nebo bílé a ani Fuji není bez vad.

Rychlost fotoaparátu je pocitově o něco horší než u zrcadlovky. Sem tam některé úkony trvají o zlomek vteřiny déle – nic dramatického, ale dost na to, abyste si toho všimli. Někdy jsou to věci dané technologickým řešením fotoaparátu. Například když si prohlížíte fotky na displeji a pak chcete rychle fotit, v hledáčku uvidíte poslední zobrazenou fotku, protože hledáček a zadní displej zobrazují až na malé výjimky to samé. Fotografie zmizí namáčknutím spouště, ale to může být ten zlomek vteřiny, kdy propásnete fotku. Mimochodem, pokud jde o rychlost, budete potřebovat rychlou SD kartu – RAWy jsou dost velké a jejich uložení na pomalých kartách trvá.

Samostatnou kapitolou je automatické ostření. Pozitiva jsem už zmínil a teď negativa. Rychlost X-T1 je nižší než u zrcadlovek, které jsem používal. Není to o mnoho a necítím se tím v zásadě limitován – ovšem já nejsem akční fotograf a dynamické fotky mi moc nešly ani se zrcadlovkami. Každopádně tomu, že akce s Fuji není nemožná, nasvědčuje, že jsem byl schopen nafotit závody horských kol DownMall objektivem XF56mm, což je portréťák platící za jeden z nejpomalejších stran ostření v X systému. Nicméně pokud chcete fotit primárně akci, doporučuji si Fuji napřed otestovat a zaměřit svou pozornost na X-Pro2, která je mnohem rychlejší než starší generace.

Velmi neobvyklé je při přechodu ze zrcadlovky kontinuální ostření a tracking – při něm foťák neustále lehce osciluje kolem bodu zaostření a v hledáčku máte pocit, že snad nikdy není zaostřen přesně. Nejde ale asi o nedostatečnou funkčnost, jako spíš o nějaký technologický důvod či záměr, protože po zmáčknutí spouště je fotka obvykle zaostřena správně (pokud AF stíhá rychlost pohybu). Je to trochu divné, ale dá se s tím žít. U X-Pro2, která má AF o dost vylepšený, se tento jev projevuje méně a při sledování pohybu (hlavně letovky ptáků) jsem byl s ostřením úspěšnější.

Čelní ostření poměrně rychlé akce při závodu DownMall 2016

Čelní ostření poměrně rychlé akce při závodu DownMall 2016

Další slabinou je výdrž baterií. S ohledem na velikost těla je menší i baterie, ale hlavním problémem je samozřejmě spotřeba displeje a elektronického hledáčku. Dle stadnardu CIPA se bavíme asi o 300 fotografiích. Podle nastavení fotoaparátu to může být méně i více, ale v zásadě je to hodnota, od které se můžete odpíchnout. Osobně mám 4 baterie, částečně neoriginály značky Patona, které vyšly v testech nejlépe a jsou přitom hodně levné. S tímto počtem jsem absolvoval už i náročnější focení a nebyl problém. Z hlediska hmotnosti a objemu také víc baterií nevadí, protože jsou malé a lehké (a navíc jde o kvádříky, které se pěkně skládají :) Prozatím jsem fotil nejdéle bez přístupu k dobíjení 48 hodin, ale už zkoumám možnosti, jak to řešit pro náročnější cesty, a časem se k tomuto tématu určitě vrátím.

S výdrží baterií bezprostředně souvisí již zmíněná stabilizace objektivu. Ta se na spotřebě podílí dosti výrazně a v sekci záporů to zmiňuji proto, že inženýři ve Fuji zvolili poměrně zvláštní přístup k jejímu chování. Stabilizace totiž může fungovat buďto v okamžiku focení, čímž se myslí okamžik domáčknutí spouště a nikoliv její namáčknutí, a nebo trvale – tedy i když spoušť úplně uvolníte. Při focení s objektivem XF100-400mm z ruky je už stabilizace docela potřeba pro správné komponování – přeci jen je to ohnisko odpovídající 600 mm a chvění ruky způsobuje dost velké změny výřezu. Bohužel to znamená, že stabilizátor běží stále, i když není potřeba, a až do usnutí nebo vypnutí fotoaparátu žere baterie. Tohle by rozhodně chtělo vylepšit a umožnit stabilizaci aktivovat až po namáčknutí spouště.

Pestrokřídlec podražcový – objektiv XF100-400mm je dobrý i na focení detailů. Zde v kombinaci s telekonvertorem 1.4×, čili opět ohnisko ekvivalentní 840 mm – to je situace, při které skvělou stabilizaci rozhodně oceníte.

Pestrokřídlec podražcový – objektiv XF100-400mm je dobrý i na focení detailů. Zde v kombinaci s telekonvertorem 1.4×, čili opět ohnisko ekvivalentní 840 mm – to je situace, při které skvělou stabilizaci rozhodně oceníte.

Fuji na focení zvířat

Fuji jsem od počátku zamýšlel používat jako druhý fotoaparát pro každodenní užití a na focení zvířat si ponechat zrcadlovku. Jenže se ukázalo, že po koupi X-T1 se mi chce brát Nikon do ruky ještě méně než předtím. Když Fuji představilo avizovaný teleobjektiv XF100-400mm, začal jsem doufat, že by to mohl být poslední kousek do skládačky, který mi umožní přejít na Fuji zcela. Minulé dva týdny jsem objektiv mohl konečně důkladně otestovat při focení v Itálii a po zralé úvaze jsem se rozhodl: ano, tohle už půjde. Podrobná recenze objektivu vyjde příští týden na Paladixu, ale ve zkratce mohu říct, že rozsah zoomu je extrémně praktický, ostrost velmi dobrá a při jeho velikosti a hmotnosti je radost jej nosit. Na straně negativ je, že speciálně s X-T1 nestíhá ostřit rychlé akce typu ptačích letovek, ale jelikož to není můj obor, tak mě to netrápí. Světelnost 5,6 je hraniční, ale objektiv kreslí výborně i na plnou díru a pohled do katalogu mých fotografií potvrzuje, že tuhle nebo vyšší clonu používám na zvířata kvůli hloubce ostrosti zhruba v 90 % případů.

Proslýchá se, že Fuji chystá i vysoce světelný pevný teleobjektiv, což by rozhodně byl vítaný přírůstek, a těším se, že se snad tyto spekulace potvrdí. Ale i s tím, co je k dispozici teď, vím, že mohu fotit to, co mě baví, aniž bych se cítil omezen.

Můžu tedy potvrdit, že přecházím na Fuji i v žánru focení zvířat.

Liška evropská – Fuji X-T1 s objektivem XF100-400mm

Liška evropská – Fuji X-T1 s objektivem XF100-400mm

Kamzík horský – Fuji X-T1 s objektivem XF100-400mm

Kamzík horský – Fuji X-T1 s objektivem XF100-400mm

Volavka bílá – Fuji X-T1 s objektivem XF100-400mm

Volavka bílá – Fuji X-T1 s objektivem XF100-400mm

Závěrem

Podtrženo a sečteno – začal jsem fotit s Fuji proto, že mě to baví mnohem víc než se zrcadlovkou, a to je pro mě s náskokem nejdůležitější důvod. Po osmi měsících ten pocit přetrvává v nezměněné intenzitě a cítím nefalšovanou radost pokaždé, když foťák vezmu do ruky, takže si ho troufám prohlásit za víc, než jen dočasnou poblázněnost novou hračkou. Samozřejmě by to nešlo, pokud bych si kvalitativně pohoršil, ale to se nestalo – systém X je na kvalitu orientovaný a velmi solidně vybalancovaný od těl až po objektivy.

Článek neberte jako recenzi techniky, ani jako snahu někoho přesvědčovat, že ta či ona značka je lepší než jiná. Je to směs pocitů, postřehů a zkušeností, které mě vedly k tomu, že jsem včera poslal objednávku na objektiv XF100-400mm a rozhodl se definitivně změnit značku. Proto, aby mě focení co nejvíc těšilo.

Poznámka: pokud jsem Vás snad inspiroval k zájmu o techniku Fuji, dovolím si upozornit na probíhající cashback, který lze kombinovat se současnou nabídku slev Fujiclubu do specializovaného e-shopu Fujifoto.cz. Technika Fuji není z nejlevnějších a tohle je poměrně zajímavá příležitost, jak při nákupu ušetřit.

Publikováno v Technika a označené .

10 komentářů

  1. Myslím, že mohu potvrdit vše, co se ve výše uvedeném článku píše. Shodou okolností jsem také původně fotil zrcadlovkou Nikon – se kterou jsem byl po stránce obrazové kvality i ovládání velmi spokojen a plánoval jsem pořízení fullframe. Mezitím jsem měl možnost zapůjčit si na putování po východním Turecku FUJI X-T1 a díky tomu zjistil, že fotografování může být radost bez velké fyzické dřiny. Konečným výsledkem byl můj úplný přechod na techniku FUJI – zatím mám FUJI X-T1 a pár objektivů – plánuji zakoupit FUJI X-Pro 2. Na závěr snad jen konstatování, že článek „Jak jsem přešel na Fuji (a proč)“ opravdu není komerční reklama firmy FUJI, ale objektivní hodnocení.

  2. Dobrý den Michale,
    chci se zeptat, jak na vás působil ten gumový grip/povrch u X-T1, ten materiál mi přišel hrozně měkký a když jsem viděl ve fotoškodě použité tělo X-T1, byl grip už skoro sedřený. Také dvířka na kartu působí vcelku vachrlatě, obojí se mi v této cenové kategorii zdá celkem škoda, ale zas nevím, jak tyto věci vnímáte v praxi.
    Váhal jsem mezi x-t10 a x-t1 a tyto věci mě od x-t1 trochu odrazují. X-t10 na tom sice nejspíš bude podobně, ale je tam celkem výrazný cenový rozdíl, kde se už nějaké maličkosti dají odpouštět.
    Díky J. Hartl

    • Dobrý den,

      fotím s X-T1 nějakých osm měsíců a beru jí do ruky bez nadsázky opravdu denně, přičemž se mnou už byla i na jedné cestě, kde jsem jí i trochu víc vystavil teplu, potu a nakonec i mrazu v horách. Delší/náročnější zkušenost bohužel nemám, ale v tuto chvíli je pogumování bez jediné známky opotřebení. Takže v tomto směru nemám výhrady.

      Pokud jde o dvířka slotu na karty, dvakrát či třikrát se mi stalo, že se mi pod rukou tak zvláštně pootevřely – nevím, čím jsem to způsobil, ale důsledek byl spíš ten, že mě začaly tlačit do ruky než že by hrozilo jejich poškození. Jinak o ně ale nějaké zásadní obavy nemám – vím, že se to na Internetu probírá a že třeba X-Pro2 má dvířka bytelnější, ale když si vezmu, jak málo je otevírám a že je to vždy na pár vteřin, než vyměním kartu, čili nezůstávají otevřené a tím ohrožené, tak mi připadá, že se tenhle problém přeceňuje. Fotím RAW+JPEG na 32 GB karty, což není žádná enormní kapacita, a jen zřídkakdy potřebuji měnit kartu v terénu.

      Váhání mezi X-T1 a X-T10 je nicméně legitimní a také jsem si jím prošel. Rozhodující faktory pro X-T1 byly v mém případě tři: utěsnění proti prachu a vlhkosti, větší hledáček a volič ISO na těle – ten se ale nakonec neukazuje tak podstatným, protože jsem v praxi zjistil, že většinu času s klidem fotím na automatické ISO.

      Snad jsem trochu pomohl :)

      S pozdravem
      Michal Krause

  3. Pomohl, díky za reakci :)
    k tomu gripu se chci ještě zeptat, máte to standardní černé tělo nebo to dražší šedé? Netuším, jestli mají stejný grip. Jinak možná to vysoké opotřebení je u některých recenzí dáno jen způsobem použití, ale u toho černého těla působí opravdu velmi měkce.
    Dvířka jsou, pravda, problém nejmenší.

    Ke kladům bych ještě doplnil lepší držení, jinak naprosto souhlasím. ISO volič bych také myslím oželel (s tou aretací se stejně nedá používat moc operativně), nicméně hledáček je opravdu výrazný rozdíl. A nejen velikostí, k X-T10 jsem ani nenašel žádnou vylepšenou očnici, takže máte nos natlačený na displeji a stále vám hledáček neříká pane (prosvítá okolí) :D
    Podle mě to je celkem zásadní nedostatek, takže nejspíš vyhraje nějaká bazarová X-T1

    Zdraví
    Jonáš Hartl

    • Mám standardní černé tělo.

      S držením také souhlasím, i když jsem měl za cíl výbavu zmenšovat, X-T10 byla na mé dlouhé prsty už moc malá – ale to už záleží trochu na fyzických parametrech fotografa :) A pokud jde o nos na displeji – v tomto směru u mě boduje hledáčková konstrukce X-Pro2 :)

      Michal Krause

  4. Velmi pekný článok,
    je tam ozaj cítiť emóciu akou je fotograf fotografujúci súčasnými Fujinami opojený.
    Plne sa stotožňujem s autorom článku, som na tom totiž podobne.
    Fuji X som držal v ruke pred asi troma rokmi, úplne ma to vzalo, vtedy som ešte neveril že by som mohol tomu doslova prepadnúť, takže teraz 1,5 roka fungujem naplno iba s Fuji X.
    Po 10 rokoch som predal skoro podobnú výbavu Nikonu a cestu späť si nechcem ani predstaviť.
    Začínal som totiž pred 35 rokmi na Smenách, Zenitoch a Prakticách (nakoniec ako inak) a pocit analógového vzrušenia sa mi po rokoch vrátil vďaka Fuji.
    Kvality objektívov Fuji sú neskutočné, ba až čarovné.
    A navyše som posledné roky mal pocit že všetko čo vyfotím ešte nieje ono a musel som postprocesovať, dnes využívajúc hlavne hotový JPEG som s priamym výstupom spokojný vo väčšine prípadov bez nutkania presedenia dalších hodín pri PC.
    Skrátka no comment, čistá radosť z práce a výsledku, žiadne jalové úkony.
    Internet je dnes plný fotografov čo sa hrajú po pixeloch a uniká im duša fotky, nie jej total technická dokonalosť ktorú docieliš len hodinami za monitorom.
    Fotka musí sedieť na prvý cvak, inaj je problém niekde medzi aparátom a fotografom.
    S úctou
    Peter

    • S tou emocí souhlasím – je to aspekt, který se těžko předává dál (technické parametry se „prodávají“ lépe) a dost lidí bere foťák také víc jako nástroj, který není (až tak moc) podstatný, ale pro mě osobně je ta nepřestávající chuť brát jej do ruky důležitá :)

      Michal Krause

  5. Jsem naprostý začátečník s velkou dávkou sebekritiky, ale prošel jsem si něčím podobným. Začlo to tím, že jsem se chtěl naučit fotit a tak jsem hledal s čím začít. V té době měl v rámci APS-C senzorů jak rozlišením, tak dynamickým rozsahem navrch Nikon a i v té době nejlevnější D3200 podávala perfektní výkony a na ISO 3200 se s ní dá obstojně fotit, samozřejmě ochuzená o spoustu výbavy ,ale snímač byl téměř totožný jako u D7200, pro začátečníka jasná volba. K tomu jsem zvažoval (blbec) pevnou padesátku, nebo světelnější zoom, nakonec jsem se pro univerzálnost rozhodl pro Sigmu 17-50/2.8. No začátek byl slibný a naučil sem se s tím hodně, časem ale začlo prvnotní nadšení opadat. První rána přišla, když jsem zjistil, že je možné kupovat staré objektivy a používat k nim redukce. Jenže na Nikonu až na drahá málolamelová Nikoňácká skla a těžká středoformátová neostří nic na nekonečno. No časem jsem pořídil dva teleobjektivy na P6. Pak jsem ovšem zjistil že ostřit se s tím dá v podstat jenom přes display. Pak mi začlo to nutkání mít něco kompaktního (hodně) často u sebe a něco na čem se ty staré objektivy dají snadno používat. No tak jsem si pořídil (velmi levně) jako druhý foťák Sony NEX-5n a k němu nejelvnější padinu se světelností 1.4 a už tehdy jsem s tím fotil stejně často, ne-li víc jak s Nikonem. No to už jsem važoval, jestli nepořidot raději lepší bezzrcátko s hledáčkem a oba kousky prodat, než jsem se rozhodl, Sony mi ukradli. Tak se mi zmenšil rozpočet. No nakonec na to došlo, jen jsem se rozhodoval jestli Sony A6000, či dokonce A7 (nezbyly peníze) a nebo Fujifilm X-E1. Vděl jsem, že když skončím u APS-C, ideální bude světelná pětatříca, sic se mi jako foťák líbila víc A6000 (rachlejší ostření, větší rozlišení, menší rozměry), ale tehd prostě ta stabilizovaná 35/1.8 nebyla k mání bazarová a když tak dost draho, takže když jem narazil na X-E1 s úžasou XF 35/1.4, nebylo co řešit, říkal jsem si, že co nezvláne foťák dožene objektiv. A vsledek? Fuji mě totálně uchvátlo: V první řadě ovládáním (ten clonovje kroužek na objektivu je prostě boží), potom senzorem (kvělé podání barev a při vyšších citlivostech má šum sice srovnatelný se současnými Sony, ale vypadá tek nějak více analogově a tím pádem přirozeně) a na závěr je to kvalita objektivů (ta kresba je pohlcujcí). A hlavní je na tom to, že fotím na výletech, v hospodě, autorská čtení a jiné akce a když ho vytáhnu na nějaké připravené a promyšlené focení, tak si vždycky uvědomím, že se zrcadlovkou bych fotil jen to a rozdíl by byl vlastně jen v tom rozlišení. Teď už bych nechtěl ani zrcadlovku, ani Sony. P.S.: To automatické ostření je na X-E1 opravdu zoufale pomalé a ve tmě k ničemu (a stejně se s tím dá žít).

  6. Fotka zasnezenych hor z Gran Paradiso ma ruzovy nadych. Ruzovy nadych fotografii som videl az pricasto na fotkách z novej X-T100. Ale vraj aj ine Fijifilmy obcas ustrelia do ruzovej. Ako je to? Lebo ten snímok z Gran Paradiso by tomu nasvedcoval. Dakujem.

    • Fotografie z Gran Paradisa má růžový nádech proto, že je focená brzy ráno při východu slunce, kdy světlo mělo opravdu takovouto barvu (jde navíc o upravený RAW, takže kdyby tam ten nádech byl omylem, korigoval bych ho :).

      S X-T100 jsem nefotil a protože má principiálně jiný snímač, nemohu se k ní bohužel vyjádřit, ale u přístrojů, které jsem používal a používám (X-T1, X-Pro2, X-T2 a X-T20), jsem nikdy žádný „typický“ nádech do růžové nezaznamenal. Při focení do JPEGu s automatickým vyvážením bílé může samozřejmě k nějakým barevným posunům v určitých situacích dojít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.