Ležím na zemi, přičemž jsem se skoro jistě nevyhnul bobkům, kterými je pokryté širé okolí, mrznou mi ruce, protože meteorologové se nikdy nespletou, když předpovídají slotu, a je mi krásně. Našel jsem klid uprostřed stáda daňků.
O hodinu dřív jsem tak vyrovnaný nebyl. Jeden z fotoaparátů mi začal stávkovat a počasí, které přeci jen vypadalo na omyl v předpovědi se nakonec poslušně zkazilo, a to vše v okamžiku, kdy jsem se mínil začít věnovat dobrým čtyřem stovkám daňků, kteří se sem stáhli za večerní pastvou.

Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/400 s, bez blesku © Michal Krause
Jenže mě občas stačí ke štěstí málo. Stádo mě po čase akceptovalo jako neškodného blázna, majestátní lopatáči zalehli k odpočinku pár metrů ode mě a já si užívám těsný kontakt s přírodou. I když je po hodině jasné, že červánky, do kterých jsem vkládal své fotografické naděje, dnes večer nenastanou, nijak zvlášť mi to nevadí. Stejně jako daňci se pomalu zvedám k odchodu a zbývá vyřešit jediný problém – jak bez velkého rušení odejít, když mě mezitím stádo doslova obklopilo.

Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/8, čas 1/50 s, bez blesku © Michal Krause
Další fotografie daňků najdete v galerii
Tento příběh se udál v dánské oboře Jægersborg Dyrehave. Zvěř zde sice není ochočená, ale lidem hodně přivykla, takže nečekejte, že se vám něco podobného podaří zažít v českém lese.