Thajsko 2011 – zataženo, místy jasno

Na sklonku loňského roku jsem se vydal s Petrem Bambouskem na fotografickou cestu do Thajska. A byla to pro mě cesta trochu zvláštní – v mnoha ohledech smolná, ale také poučná a přínosná. Nadpis tohoto článku ve skutečnosti neodkazuje na počasí, které bylo téměř bezchybné, ale právě na onu zvláštní směsici pocitů, které jsem během dvou týdnů v Thajsku zažíval. Ale pěkně postupně. Ještě než jsme vůbec vyrazili na cestu, udály se dvě zásadní události: v Thajsku propukly nejhorší záplavy za posledních 50 let a já jsem si nechal seřídit automatické ostření na obou tělech ve značkovém servisu. Ukázalo se, že obojí bude mít na průběh cesty svůj vliv. Záplavy měly samozřejmě globálnější dopad – zasáhly dramaticky do života desítkám tisíc lidí a z tohoto pohledu byla nutnost změnit itinerář naší dlouho dopředu naplánované cesty jistě zcela nicotnou záležitostí, přesto však Petrovi patří velký dík za to, že dokázal na poslední chvíli vybrat pro závěrečnou část našeho pobytu jinou lokalitu a zajistit velmi dobré ubytování, aniž by se to projevilo na celkové ceně. Zásah servisu se měl teprve projevit a týkal se samozřejmě pouze mě.

Národní park Pang Sida

Hlavním lákadlem tohoto méně frekventovaného národního parku jsou motýli. V sezoně se zde vyskytují tisíce a tisíce jedinců mnoha druhů, ale spolu s nimi i o něco větší počet turistů. V době našeho pobytu bylo obojího výrazně méně, přesto jsme motýly spatřili už při příjezdu k bungalovu, což vzbuzovalo naději na slušné úlovky. Tu ve mně ještě upevnilo, když jsme ihned po příjezdu „načapali“ poměrně spolupracujícího lepoještěra pestrého. Přesto se mi tak trochu podařilo propást některá témata – například jsem úspěšně zcela minul pakobylku i kudlanku, které – jak vidíte na odkazovaných fotografiích – se Jakubovi moc povedly. Přiznám se, že to bylo do značné míry tím, že v těchto chvílích jsem stále ještě doufal v (sub)tropickou pestrost a čekal na „zajímavější“ druhy (kudlanky a pakobylky prominou). Zpětně toho tak trochu lituji, ale s tím už člověk nic nenadělá.

Babočka Euploea mulciber / Striped Blue Crow / Euploea mulciber

Babočka Euploea mulciber / Striped Blue Crow / Euploea mulciber
Nikon D90, ohnisko 90 mm (ekv. 135 mm), ISO 400, f/6,3, čas 1/125 s, bez blesku © Michal Krause

Nepříliš úspěšné ranní výlety na vyhlídku, kde jsme chtěli zachytit přelety zoborožců, a grassland, který měl být lokalitou jelenů nebo divokých buvolů, byly do jisté míry předzvěstí toho, jak se nám bude v dalších dnech dařit, když se upneme na konkrétní druhy. Čistou smůlou bylo, když jsem si na cestě k jednomu vodopádu „pořídil“ podvrtnuté koleno – ranger, který nás doprovázel, nasadil poněkud ostré tempo pro naší 15kilogramovou zátěž a svižná chůze lesem s podlézaním padlých kmenů měla své následky.

Vodopád
Nikon D90, ohnisko 18 mm (ekv. 27 mm), ISO 100, f/16, čas 1,3 s, korekce -1,3 EV, bez blesku © Michal Krause

Z Pang Sida jsem si přesto přivezl pár fotografií, které mě těší, byť si většinu z nich umím představit v lepším provedení. Některé z nich nejsou „zvířecí“ a dokonce ani pozemské (ale o těch až v nějakém dalším článku).

Národní park Khao Yai

Naší druhou zastávkou byl nejstarší a pravděpodobně i nejnavštěvovanější národní park ležící pouhých 200 km od Bangkoku. Khao Yai je oblíbenou lokalitou pro pozorování ptáků, ale i běžnou rekreaci, jak jsme se přesvědčili poslední den našeho pobytu, kdy do parku dorazily stovky nebo spíš tisíce turistů. Předchozích pět dní bylo ale z tohoto hlediska výborných – kempy zely prázdnotou. Opět, stejně jako v Pang Sida, nás příjezd docela motivoval – téměř ihned jsme viděli jeleny sambary, pestré čejky černoprsé, pod sousedním bungalovem bydlela rodinka dikobrazů a na stromech v okolí se střídalo uspokojivé množství ptačích druhů.

Muntžak červený / Northern Red Muntjac / Muntiacus vaginalis

Muntžak červený / Northern Red Muntjac / Muntiacus vaginalis
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 800, f/4, čas 1/250 s, korekce -1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Hlavním předmětem zájmu pro nás ale byli zoborožci. Proto jsme opakovaně vyráželi brzy ráno na vyhlídku, která opět skýtala naději zachytit přelet těchto majestátních ptáků nad lesnatým údolím, i do lokalit, kde jsme je doufali zahlédnout na stromech při krmení. Bohužel, koncentrace na konkrétní druh či situaci nenesla své ovoce. Pokud pomineme sambary a mundžaky, kteří jsou vůči lidem velmi neteční, byla většina druhů ve všech třech navštívených lokalitách extrémně plachá. Petr nakonec se zoborožci uspěl, ale daleko výstižněji popisují situaci následující dvě příhody. Příhoda první: naposledy jsme navštívili vyhlídku nad údolím a na zoborožce jsme čekali od tmy dobré dvě hodiny. Hejno přesně v předpokládaném místě přeletělo asi tak minutu poté, co jsme sbalili výbavu do batohu. Příhoda druhá: předposlední den pobytu jsme s Jakubem objevili místo, kde se zoborožci popelili v prachu. Jakubovi právě v ten moment došla baterie a já jsem se nedokázal dostat do dobrého úhlu záběru. Nevadí, řekli jsme si, máme ještě jeden den – důležité je znát místa. Ejhle, druhý den dorazila již zmíněná vlna turistů a zoborožci se ani neukázali.

Zoborožec bělolící / Oriental Pied-hornbill / Anthracoceros albirostris Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 200, f/2,8, čas 1/2000 s, bez blesku © Michal Krause

Zoborožec bělolící / Oriental Pied-hornbill / Anthracoceros albirostris – jediná fotografie těchto krasavců, kterou se mi povedlo pořídit.
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 200, f/2,8, čas 1/2000 s, bez blesku © Michal Krause

V Khao Yai pokračovala i moje soukromá smůla. Zatímco v Pang Sida jsem fotografoval převážně malou drobotinu a tudíž ostřil ručně, v Khao Yai se naplno ukázalo, že zásah servisu na automatickém ostření mých fotoaparátů nedopadl nejlépe. Měl jsem velké potíže zaostřit víceméně na cokoliv a o desítky fotografií jsem kvůli tomu přišel. Z backfocusu, kvůli kterému byl fotoaparát v servisu, se stal frontfocus. Po dalších cca jedenáct dní pobytu jsem se snažil korigovat pomatenost fotoaparátů ručním ostřením – spíše s menšími úspěchy. Aby toho nebylo málo, druhý den pobytu mi odešel notebook, takže jsem zbytek pobytu žil jednak v nejistotě, jestli jsem nepřišel o jeden a půl dne fotek, které jsem předtím lajdácky nezkopíroval na USB disk, a jednak jsem měl výrazně menší možnost posoudit úspěšnost svého boje s autofocusem. Člověk ale musí být optimista (v tu chvíli jsem tak klukům asi moc nepřipadal, za což se jim zpětně omlouvám), takže nakonec můžu říct, že když nelétali zoborožci, nafotili jsme neuvěřitelně dramatický východ slunce. Když jsem bloudil pokousaný pijavicemi v lese na totálně zmatečně značené stezce, vyfotil jsem mundžaka i sambara v přirozenějším prostředí, než je kemp. A když mi autofocus zazdil jedinou příležitost k vyfocení nádherného ledňáčka, tak mi zase pomáhal při focení motýlů, protože díky frontfocusu se občas povedla ostrá fotka při poměrně rychlém a bláznivě třepotavém letu, pokud směřoval správným směrem.

Ohnivý východ slunce
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 100, f/11, čas 1/4000 s, korekce -5 EV, bez blesku © Michal Krause

Vodní plocha Ang Kep Nam Bang Phra

V poslední lokalitě, která nahradila původně plánovaný, záplavami bohužel zasažený Bueng Boraphet, se nám dostalo nečekaného pohodlí hotelového ubytování, protože už nešlo o národní park, ale o celkem hustě obydlenou oblast, v níž se nachází umělá vodní plocha Ang Kep Nam Bang Phra, kterou si za svůj domov vybrala poměrně široká škála ptačích druhů. Mezi ně patří několik druhů volavek (např. bílá, čínská, bukáček malý), čápi, čejky, slípky, dva druhy drongů, sojky, bulbulové, bramborníčci, vlaštovky a v neposlední řadě mé oblíbené vlhy. Celkově i zde ptáci projevovali relativně velkou plachost, ale s jistou dávkou opatrnosti a štěstí se k některým z nich dalo přiblížit. Snad jen volavky byly extrémně opatrné (ostatně jako všude, kde jsem je zatím zkoušel fotografovat), takže zde se úspěchy nekonaly. Pokud nebyli k dispozici ptáci, celkem ochotně většinou spolupracovaly vážky, takže bylo co fotit.

Vážka pestrá / Rhyothemis variegata

Vážka pestrá / Rhyothemis variegata
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/1000 s, korekce -2/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Jelikož jsem se štěstěně asi něčím trochu protivil, pokračovaly drobné nehody i zde – praskla mi masivní kovová karabina u popruhu fotobatohu. Zřejmě jsem ale asi nebyl vyloženě v nemilosti, protože ačkoliv se to událo při nandavání prvního popruhu, podařilo se mi jej nějakým zázrakem zachytit za konec a batoh se neporoučel k zemi, což by patrně mělo velmi neblahé následky.

Nong Nooch Tropical Botanical Garden

Během pobytu ve městě Si Racha jsme podnikli dva výlety. Cílem toho prvního byla botanická zahrada Nong Nooch Tropical Botanical Garden. Jestli něco vystihuje slovo ambivalentní, pak jsou to pocity z této návštěvy. Thajci mají k některým věcem dost odlišný přístup, takže botanická zahrada oproti ostatním, které znám, poskytuje především zábavu a ne poučení a místy bohužel připomíná spíše cirkus, když se turisté nadšeně fotografují se zoufale unuděným tygrem připoutaným na půlmetrový řetěz, kterého se jeho „ošetřovatel“ snaží přinutit k nějaké aktivitě. Tady se mi otevírala pověstná kudla v kapse a opravdu jsem litoval, že jsem instituci podpořil svými 500 bahty. Její návštěvu tedy z tohoto pohledu rozhodně nedoporučuji. Přesto jsem si ale odsud odvezl fotku, které si pravděpodobně cením nejvíc z celé cesty:

Drongo kouřový / Ashy Drongo / Dicrurus leucophaeus

Drongo kouřový / Ashy Drongo / Dicrurus leucophaeus
Nikon D90, ohnisko 500 mm (ekv. 750 mm), ISO 400, f/8, čas 1/100 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Bang Poo a Park Lumphini

Cílem našeho druhého výletu byl Bangkok. Ráno jsme fotografovali u moře v Bang Poo, což je místo s bohatým výskytem vodního ptactva. Asi nejběžnějším motivem jsou velká hejna racků, kteří nalétávají k molu vybíhajícímu do moře v naději (možná spíš skoro s jistotou), že jim turisté hodí něco k snědku. Fotografovat zde ale můžete i volavky, břehouše (kteří se náramně povedli Petrovi), několik druhů ledňáčků, strdimily, „obojživelné“ ryby lezce nebo kraby.

Lezec obojživelný / Atlantic Mudskipper / Periophthalmus barbarus

Lezec obojživelný / Atlantic Mudskipper / Periophthalmus barbarus
Nikon D90, ohnisko 500 mm (ekv. 750 mm), ISO 200, f/7,1, čas 1/30 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Na odpoledne jsme se pak přesunuli do parku Lumphini, který se nachází přímo v centru Bangkoku a je velmi zajímavým místem (nejen) pro fotografování. Žijí zde totiž hojně varani skvrnití, několik druhů želv a samozřejmě i bohatá populace ptactva, které těží z dostupnosti vody i potravy. Park pro mě byl velmi zajímavý i z pohledu jeho využití – Thajci si jej vyloženě užívají, chodí do něj cvičit, běhat, hrát na hudební nástroje, tančit, zkrátka a dobře, odpočívat na tisíc různých způsobů. Atmosféra je nesmírně pohodová, což asi místní ocení ještě více v každodenní konfrontaci s vířícím kotlem okolního velkoměsta. Ani tady se mi nevyhnula malá smolná příhoda, ale ta už se dá prohlásit spíše za nepřipravenost – vyfotil jsem asi pět snímků želvy šnekožravé a jal jsem se kontrolovat, jak jsem se popral s korekcí mého nešťastného autofocusu, načež přesně v ten okamžik želvu ukořistil velký varan, který se vynořil těsně u ní. O chvilku jsem tak minul relativně dramatický snímek.

Šáma stračí / Oriental Magpie-robin / Copsychus saularis

Šáma stračí / Oriental Magpie-robin / Copsychus saularis
Nikon D90, ohnisko 500 mm (ekv. 750 mm), ISO 400, f/8, čas 1/100 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Obě lokality bych přesto doporučil – zejména Lumphini jsem si opravdu užil a rád bych se sem ještě někdy podíval. Budete-li v Bankgkoku, neváhejte jej navštívit. To samé platí i o Bang Poo, kam se dle dopravní situace taxíkem dostanete z centra za 200 až 500 bahtů (přibližně 120 až 300 Kč).

Závěr

Tento článek možná nevyzněl úplně optimisticky, přesto nelituji, že jsem se cesty zúčastnil. Druhová pestrost byla více než dostatečná, ale nebyl jsem tak docela připraven na velkou plachost i menší četnost jedinců. Hodně jsem se zde naučil – bylo skvělé povídat si o fotkách a přístupu k focení (díky, Jakube) a bylo velmi přínosné pozorovat Petra, jak dokáže takřka z ničeho vykřesat výbornou fotku. Bylo fajn setkávat se s Thajci, protože jsou to neuvěřitelně milí a vstřícní lidé, kteří se vám snaží pomoci, i když nerozumí ani slovo z toho, co říkáte, podle čehož ta pomoc občas vypadá – ale nemůžete jim to mít za zlé. Zkrátka a dobře, něco jsem si z téhle cesty odvezl – možná ne fotky, jaké jsem si představoval, ale nakonec mi to zase až tak moc nevadí. Na tomto místě bych chtěl ještě jednou Petrovi poděkovat za organizaci celé cesty, díky čemuž mou jedinou starostí bylo dorazit včas na letiště. Všechny fotografie z cesty najdete v galerii.

Stránky ostatních účastníků expedice

Publikováno v Příroda a označené ,,.