Samburu: hic non sunt leones

První díl minisérie o fotografické cestě do Keni, kterou jsem podnikl v prosinci roku 2010. Dnes o první a nejdelší zastávce v rezervaci Samburu.

Rezervace Samburu je – přinejmenším v prosinci, kdy jsme jí navštívili – poměrně suché a horké místo. Díky řece Ewaso Ng‘iro, která parkem protéká, se ale určitě nejedná o mrtvou pustinu – naopak životem doslova překypuje. Bezprostřední okolí řeky je podstatně zelenější než zbytek rezervace a některá místa porostlá bujným pažitem zde připomínají spíše evropskou ZOO než žhavou střední Afriku. Zeleň se ale s rostoucí vzdáleností od vody poměrně rychle změní v žluť suché trávy doplňovanou keři a stromy přizpůsobenými nehostinným podmínkám.

Hadilov písař / Secretarybird / Sagittarius serpentarius

Hadilov písař / Secretarybird / Sagittarius serpentarius
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/8, čas 1/2500 s, bez blesku © Michal Krause

Milovníkům zvířat má lokalita co nabídnout. V rezervaci žijí například levharti a gepardi, nepočítaně slonů, žirafy síťované, zebry Grévyho s elegantním jemným proužkováním, oryxové, antilopy žirafí, impaly, gazely Grantovy a řada dalších druhů. Nechybí tu ani král zvířat lev – ba co víc, lokalita produkuje lví celebrity. Jsou s ní spjaté osudy George a Joy Adamsonových a legendární lvice Elsy a přímo v Samburu žila také Kamunyak, záhadná lvice, která proslula opakovanými pokusy adoptovat opuštěná mláďata antilopy oryx.

Místní lvi ale mají nejspíš svérázný smysl pro humor. Prakticky hned po příjezdu jsme sice narazili na trojici klimbajících lvic, ale tím naše setkání skončila. Přestože jsme lvy slýchali v noci řvát, a to i poměrně blízko tábořiště, už jsme je ani jednou nespatřili, i když jsme vyráželi denně na 6 i více hodin do terénu. Vrchol lví zlomyslnosti nastal o několik dní později, když jsme v ranním úsvitu pozorovali nádherného levharta. Čekali jsme na vybraném místě, až se vynoří z nízkého podrostu a vejde do měkkého světla právě vycházejícího slunce. Plán vycházel do puntíku, levhart kráčel přesně tam, kde jsme ho chtěli mít. Snad vteřinu před stiskem spouště, kdy ani nedýcháte a jen hypnotizujete skrz hledáček fotoaparátu toho úžasného tvora, někde v blízkém okolí zařval lev. Levhart, který se doposud nesl s nedbalou elegancí a přirozenou autoritou vládce buše se z ničeho nic změnil v ustrašenou kočku – stáhl ocas a zmizel v podrostu jako by mu za patami hořelo. Nemusím asi zmiňovat, že původce řevu se ani neukázal, aby nám vynahradil pokažené focení levharta, jak by se slušelo a patřilo.

Levhart / Leopard / Panthera pardus

Levhart / Leopard / Panthera pardus
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/8, čas 1/320 s, bez blesku © Michal Krause

Titulek článku s parafrází známé formule pradávných kartografů pro nás tedy platil vrchovatou měrou, ale žehrat na Samburu ani na fotografické štěstí v žádném případě nemůžeme. Prakticky každý den se událo něco, co stálo za vidění a občas se to i podařilo vyfotografovat, byť National Geographic asi u mých dveří nezaťuká (nevím, jak u Vaška, ale zatím se nezmiňoval :)

Mezi úspěchy lze určitě počítat opakovaná pozorování levharta (respektive dvou levhartů) a geparda, kterého jsme dokonce viděli při jednom spíše propagačním a jednom úspěšně zakončeném lovu impaly. Nakonec nám statný samec dokázal, že svými loveckými kvalitami notně vyčnívá nad průměr, když dva dny po předchozím úspěšném lovu strhl mladou zebru – jinak spíš lví kořist. Mimochodem, o této události jsme se dozvěděli díky tomu, že řidiči si dávají o zajímavých věcech vědět vysílačkami, ale spíše než spolehlivou informační službu to tentokrát připomínalo hru na tichou poštu, protože zpráva, že gepard zabil zebru se k nám dostala ve znění, že žirafa zabila geparda. Pouhé dva týdny pobytu v Keni vás přesvědčí, že podobná zmatečnost není nic výjimečného – jednání s místními je často otázkou pevných nervů a schopnosti „přeložit“ si získané informace do evropského uvažování, které není s tím africkým často příliš kompatibilní.

Gepard štíhlý / Cheetah / Acinonyx jubatus

Gepard štíhlý / Cheetah / Acinonyx jubatus
Nikon D90, ohnisko 420 mm (ekv. 630 mm), ISO 400, f/8, čas 1/1250 s, bez blesku © Michal Krause

Ale zpět ke zvířatům. Kromě velkých koček jsme měli štěstí i na jiné napínavé události. Neuvěřitelné pro mě bylo například vidět stádo impal, které objevilo levhartího samce a místo předpokládaného úprku mu dalo hlučně najevo, co si o něm myslí (načež levhart odkráčel tváříce se, že se ho to vlastně vůbec netýkalo). Parádní zážitkem byly přechody slonů přes řeku nebo pití žiraf síťovaných. Když k tomu připočtete řadu ptačích druhů, počínaje nádhernými vlhami, které si musí zamilovat snad každý fotograf divoké přírody, přes ledňáčky, stepokury a frankolíny, zoborožce až po hadilova písaře, dropa kori či pštrosa dvouprstého (v Samburu žije tzv. modronohá varianta), je vám jasné, že jste se ocitli v ráji – žhnoucím, suchém, prašném, ale přesto úžasném.

Ledňáček šedohlavý / Grey-headed Kingfisher / Halcyon leucocephala

Ledňáček šedohlavý / Grey-headed Kingfisher / Halcyon leucocephala
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/8, čas 1/500 s, bez blesku © Michal Krause

Naše dny v Samburu utekly jako voda a nastal čas se přesunout. Dalším cílem byla jezera Baringo a Bogoria. O tom ale až příště.

Žirafa síťovaná / Reticulated Giraffe / Giraffa camelopardalis reticulata

Žirafa síťovaná / Reticulated Giraffe / Giraffa camelopardalis reticulata
Nikon D90, ohnisko 90 mm (ekv. 135 mm), ISO 400, f/13, čas 1/640 s, bez blesku © Michal Krause

Všechny fotografie z cesty najdete v galerii.

Publikováno v Příroda a označené ,.