Runde, domov smutných klaunů

Dává smysl vydat se na možná nejprovařenější místo pro fotografování živé přírody v Evropě, a to ještě mimo hlavní sezonu? To byla otázka, kterou jsem si kladl do poslední chvíle před odjezdem. Na začátku roku jsem realisticky zhodnotil své letošní možnosti ze všech úhlů pohledu a usoudil, že pokud chci vyrazit na nějaké fotocesty, budu muset volit spíš kratší pobyty a méně nákladné lokality. Poměrně rychle jsem se rozhodl, že zkusím vyrazit na ostrov Runde, který je proslulý jako jedno z nejsnáze dostupných míst pro fotografování papuchalků severních. Oslovil jsem Jakuba Hodáně, se kterým jsem byl v Thajsku na výpravě organizované Petrem Bambouskem, slovo dalo slovo a poměrně rychle jsme se shodli, že riskneme květnový termín, který rozhodně nepatří k hlavní sezóně. Naplánovat i takto malou výpravu na notoricky známé místo se ale ukázalo být o kousek složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Papuchalk severní / Atlantic Puffin / Fratercula arctica

Papuchalk severní / Atlantic Puffin / Fratercula arctica
Nikon D800, ohnisko 300 mm, ISO 1600, f/3,5, čas 1/500 s, korekce +1 EV, bez blesku © Michal Krause

Jak se tam dostat?

Většina našinců podle informací z jejich webů jezdí na ostrov autem, což ale obnáší téměř 2000 km a ačkoliv různé plánovače tras odhadují trvání cesty na necelých 24 hodin, nezřídka je to i o pět nebo šest hodin déle. Zkrátit si tak dovolenou o více než dva dny a dorazit na místo (i zpět domů) zdevastovaný dlouhým pobytem v autě mi nepřišlo příliš lákavé. Když připočtu, že pro dva cestovatele to není ekonomicky nijak zvlášť výhodné (přinejmenším s mým postarším autem), začal jsem zkoumat možnosti letecké dopravy. Zhruba 70 km od ostrova se nachází mezinárodní letiště Ålesund Vigra a ceny letenek jsou poměrně příznivé, takže zbývalo jen vyřešit, jak urazit poslední úsek. A tady se ukázal být hlavní kámen úrazu. V březnu, kdy jsem se do plánování pustil, ukazoval web místní veřejné dopravy spoje z letiště na Runde jen do dubna – v květnu ani ťuk. Na emailový dotaz promptně dorazila odpověď, že spoje na květen se teprve plánují a mám se zkusit podívat během dubna. Ubytování a letenky jsem už musel zarezervovat, takže jsme vyčkávali v určité nejistotě, jak zdoláme „poslední míli“.

Pohled z letadla

Na Norsko je parádní pohled už z letadla (omluvte sníženou kvalitu dokumentární „mobilovky“ přes okénko)

V dubnu jsem zjistil, že web veřejné dopravy byl přepracován (k lepšímu), ale stále nenachází žádné spoje v požadovaném termínu, ani v nejbližších dnech okolo. O pár dní později se konečně spoje začaly objevovat, ale ejhle, na Runde nic. Následoval další emailový dotaz, který mi potvrdil, že v sobotu (nota bene odpoledne) definitivně nic nepojede. Alternativou bylo zapůjčení automobilu (pokud neplánujete cestovat po okolí, nevyplatí se) nebo cesta lodí do Hareidu a odsud dál taxíkem – tato varianta by ovšem zásadním způsobem zvýšila náklady, protože taxi je v Norsku velmi drahé (ostatně jako cokoliv jiného). Oněch zbývajících 40 km by stálo okolo 1500 NOK, tedy asi 5250 Kč – absurdnost této ceny podtrhuje, že cesta tam a zpět by vyšla dráž než zpáteční letenka Praha – Ålesund. Takhle zrovna levné cestování nevypadá – co ale s tím dál? Řešení se naštěstí našlo – poptal jsem další možnosti dopravy v kempu, kde jsme měli zajištěné ubytování, a jeho majitel nám nabídl odvoz z Hareidu za podstatně příznivějších (byť na české poměry stále nemalých) 500 NOK. Jelikož se na tento způsob dopravy nicméně nedá spolehnout, doporučuji důrazně cestovat na ostrov a zpět ve všední dny, kdy se dostanete autobusem buď přímo na Runde nebo alespoň do bližších zastávek spojem do Fosnavågu.

Kde se ubytovat?

Na ostrově se lze ubytovat několika způsoby. Pokud chcete chodit denně fotografovat, je dobrou volbou kemp Goksøyr, který nabízí možnost stanování, prostor pro umístění obytných vozů, chatky i pronájem rekreačního domu. Další alternativou je pronájem chaty, který zmiňuje na svých stránkách Ondřej Prosický – pro více lidí to může být ekonomicky zajímavá volba, ale my jsme jí neověřovali, takže nemohu potvrdit, že tato nabídka stále platí. Obě zmíněné varianty ubytování jsou velmi blízko vstupu do rezervace, z kempu je to asi o 200 metrů dál. Další možností je ubytování v hotelu v rámci Runde Environmental Centre. To se ovšem nachází na jižním cípu ostrova a jako základna pro fotografování se tak moc nehodí.

Pohled dolů na pobřeží, kde se nachází kemp Goksøyr i nájemní domy. Runde Environmental Centre je až za tím nejvzdálenějším cípem ostrova

Pohled dolů na pobřeží, kde se nachází kemp Goksøyr i nájemní domy. Runde Environmental Centre je až za tím nejvzdálenějším cípem ostrova

Pohyb po ostrově

Runde je docela malý ostrov – vzdušnou čarou jsou nejvzdálenější cípy od sebe asi 4,5 km. Asfaltka vede pouze po jižním a východním pobřeží do vesnice, odkud se pak už vstupuje do rezervace. Jinými slovy, po ostrově se chodí pěšky a připravte se na to, že z kteréhokoliv ubytování to znamená zdolat celkem slušný kopec – průměrné stoupání na celé trase dosahuje 15 % a počáteční úseky dokonce skoro 30 %. Pouhých 200 výškových metrů nevypadá na papíře příliš nebezpečně, ale v reálu s batohem na zádech jsme se cestou nahoru často zastavovali a kochali se výhledem :) Při sestupu se tolik nezadýcháte, ale kolena si užijí své. Pokud se nerozhodnete vydat na severní cíp k majáku, pohybujete se v centrální části ostrova už spíš po rovině. Velké vzdálenosti samozřejmě na ostrově nenachodíte – my jsme obvykle urazili jen okolo 5 km denně.

Runde Výhled na ostrov ze severní strany – za mými zády se dalo ještě pokračovat k majáku Nikon D800, ohnisko 28 mm, ISO 200, f/14, čas 1/100 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Runde
Výhled na ostrov ze severní strany – za mými zády se dalo ještě pokračovat k majáku
Nikon D800, ohnisko 28 mm, ISO 200, f/14, čas 1/100 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Počasí a světlo

Severní končiny jsou proslulé svými dlouhými dny. I když je to z Runde k severnímu polárnímu kruhu ještě pár stovek kilometrů daleko, světlo je zde už i v květnu opravdu hodně dlouho. Na papuchalky jsme vyráželi často až kolem sedmé hodiny odpolední a fotili zhruba do půl desáté. Většina fotografií chaluh vznikla až po desáté hodině při návratu do kempu. Okolo půlnoci bylo spíše šero než tma a oranžové zbarvení horizontu přetrvávalo ještě déle. Nelze si ale představovat plné denní světlo – fotoaparát bohužel není lidské oko, takže podstatná část fotografií z ruky vznikala při cloně 2,8 až 4 s nastavením ISO 1600 nebo 3200, a to částečně díky stabilizaci objektivu. Tento denní režim má navíc za následek, že je opravdu dost těžké fotit ráno i večer – vrátíte se okolo půlnoci, do postele se dostanete po jídle v jednu (ono vám to nedá a ještě mrknete na dnešní fotky, takže možná ve dvě) a východ slunce začíná ve 4:25, takže byste toho moc nenaspali – pokud jste zvyklí pracovat noční směny, máte výhodu a můžete spát přes den :) Mimochodem, na přehled o denním světle a východech i západech slunce doporučuji web SunCalc.

Chaluha velká / Great Skua / Catharacta skua

Chaluha velká / Great Skua / Catharacta skua
Vyfotografováno ve 23:01. Sice není z nejostřejších, ale co byste v tuhle hodinu při focení z ruky chtěli? :)
Nikon D800, ohnisko 300 mm, ISO 3200, f/2,8, čas 1/200 s, korekce +2/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Počasí může při fotografování notně zamíchat s kartami. O tom květnovém se dá asi říct především to, že je nevyzpytatelné – nevím, jestli je to zde zvykem nebo je letos situace tak nečitelná, ale nám předpovědi spíše nevycházely. Úplně mimo sice nebyly, ale předpokládané změny počasí přicházely jindy než bylo avizováno. A co čert nechtěl, chladné, mlžné a deštivé počasí přišlo dřív a naopak návrat slunných dní se posunul o dobrých 30 hodin tak, abychom si první kus modrého nebe a hřejivé sluneční paprsky vychutnali přesně v okamžiku, kdy jsme vyšli na letištní plochu v Ålesundu. Ze šesti dnů fotografování tedy nakonec slunce prohrálo poměrem dvě ku čtyřem a ještě tak, že hezké počasí padlo na oťukávání terénu, a když už jsme věděli, co a jak chceme fotit, museli jsme se smířit s příšeřím a skoro plechovou oblohou.

Runde - útesy v mlze

Runde – útesy v mlze
Nikon D800, ohnisko 16 mm, ISO 50, f/16.0, čas 4 s, bez blesku © Michal Krause

Co se tu dá fotit?

Kromě drobných technických obtíží vězela další hlavní potíž v dohledání informací o tom, co můžeme od Runde očekávat před sezonou nebo na jejím začátku. Skoro všichni fotografové jezdí na ostrov na přelomu června a července, kdy mají papuchalci mladé. Má to samozřejmě svůj důvod – normálně dospělí ptáci sežerou svou kořist na moři, ale když krmí omladinu, přilétávají k hnízdním norám se zobákem plným malých rybek. To je pochopitelně fotograficky velmi atraktivní, byť mi trochu připadá, že to svádí k určitému monotématismu. Naše zkušenost naštěstí potvrdila, že není třeba se bát ani dřívějšího termínu.

Papuchalci severní

Samozřejmě i v květnu platí, že hlavním tématem jsou papuchalci, kterým se pro jejich vzhled kombinující černobílý „frak“ s výrazným červeným zobákem a zvláštním útvarem okolo oka někdy trefně přezdívá smutní klauni (nebo též „tučňáci severu“, ačkoliv s pravými tučňáky nejsou nijak příbuzní). V květnu (přesněji v jeho druhé polovině) již kolonie pulzuje aktivitou – největší „provoz“ ovšem nastává až v podvečer a přetrvává do pozdních hodin. Přípravy na hnízdění jsou v plném proudu a papuchalci se střídavě věnují lovu a budování hnízd. To přináší řadu půvabných i komických momentů. Nevelcí ptáci (hlavně samci) totiž „sklízí“ trávu na vystlání hnízda a škubou jí v okolí svých nor tak horlivě, že se jim občas podaří i žuchnout „o patro“ níž. Jestliže je motivem péče o mladé zobák plný rybiček, v prvním dějství příběhu o zrodu nové generace je jím pro změnu zobák napěchovaný stébly trávy.

Sklizeň trávy je někdy nebezpečná záležitost :)

Sklizeň trávy je někdy nebezpečná záležitost :)

Papuchalci jsou monogamní a drží se v párech, ale nějaké výrazné projevy námluv nečekejte. Samec a samice (na první pohled jen těžko rozlišitelní) se mezi výlety na moře a prací na hnízdě vzájemně třou zobákem o zobák a to je asi tak vše.

Papuchalk severní

Malý mořský pták, též někdy zvaný papuchalk bělobradý nebo ploskozobý, případně plochozobý, dorůstá délky necelých 30 cm s rozpětím křídel mezi 47 až 63 cm. Dominantou jeho vzhledu je mohutný trojúhelníkovitý zobák vybavený trny, díky kterým dokáže držet najednou až 30 ulovených rybiček. Typické pestré zbarvení zobáku přetrvává jen v období hnízdění – pak se mění na méně nápadné. Papuchalci se při lovu potápějí až do 70m hloubky, kde vydrží kolem 30 vteřin. Kromě ryb konzumují i plankton, korýše a měkkýše. Přestože vypadají, že je létání stojí obrovské úsilí, při hledání potravy se vzdalují od hnízdiště až na 100 km. Hnízdí na převážně v norách na travnatých svazích, někdy i mezi skalami a balvany. O vystýlání hnízda travou a peřím se stará především samec. Snůška obsahuje jediné vejce na kterém se střídá samec i samice. Hnízdní areál papuchalků se nachází především v severní Evropě a na východě Severní Ameriky. Zimní měsíce tráví na moři daleko od pevniny – v tomto období je lze zastihnout až u Středozemního moře. Papuchalky samotné ohrožují především chaluhy a velké druhy racků, někde pak i lišky, psi a kočky. Hnízda jim plení menší racci, kteří se také někdy přiživují na jejich kořisti. V červeném seznamu druhů IUCN není papuchalk severní veden jako zranitelný, nicméně jeho populace vykazuje klesající trend. Jeho latinský název Fratercula arctica znamená „arktický malý bratr“, což odkazuje na barevnost podobnou mnišským oděvům. Zdroj: Wikipedia

Z kategorie spíše vtipnějších projevů jsou pak občasná nepovedená přistání, která podtrhují „klaunský“ projev, ale jinak si tenhle mrňous zaslouží spíš obdiv za to, jak se na blánou opatřených nohách pohybuje i po docela strmých balvanech. Bodoval u mě i letovými schopnostmi, protože s touto tělesnou konstrukcí to vypadá na malý zázrak – ostatně, papuchalk si docela mákne, k letu potřebuje mávat křídly vysokou frekvencí (uvádí se až 400× za minutu). To znamená i značnou rychlost letu a stížené fotografování – s výjimkou přistání prořezávají vzduch jako malá torpéda.

Papuchalk severní / Atlantic Puffin / Fratercula arctica

Papuchalk severní / Atlantic Puffin / Fratercula arctica
Nikon D800, ohnisko 300 mm, ISO 800, f/5, čas 1/320 s, bez blesku © Michal Krause

Chaluha velká

Dalším oblíbeným druhem k fotografování jsou chaluhy velké. Tento atraktivní pták je na Runde k nepřehlédnutí, ačkoliv zde žije asi „jen“ 50 párů (ve srovnání s údajně až 100 000 páry papuchalků). Chaluhy jsou proslulé teritoriálním chováním a v době hnízdění mohou snadno napadnout i člověka, který se neopatrně přiblíží. V době naší návštěvy se teprve pářily, a chovaly se vůči nám velmi tolerantně – nebyl problém se k nim dostat na vzdálenost kolem 10 až 12 metrů a několikrát jsme na ně narazili i přímo na cestě. Je ale nutné podotknout, že na Runde není povoleno v hlavní ptačí sezoně, která trvá od poloviny března až do října, scházet z označených cest, takže dobrá fotografie chaluhy na zemi je spíš dílem náhody. Dalším problémem je, že přes den se chaluhy starají o potravu, takže se možná nachomýtnete k nějakým letovkám, ale poklidnější období nastává až večer za soumraku, kdy se nefotí zrovna nejlépe. V tomto směru je určitě příhodnější letní období, kdy je extrémně dlouho světlo, ovšem v červnu nejspíš budou chaluhy sedět na vejcích a v červenci pak pečovat o mladé.

Chaluha velká / Great Skua / Catharacta skua

Chaluha velká / Great Skua / Catharacta skua
Nikon D800, ohnisko 450 mm, ISO 1600, f/4, čas 1/250 s,korekce +1,3 EV, bez blesku © Michal Krause

Ostatní zvířata

Na ostrově jsou hojně zastoupeni terejové bílí, ale jejich domovem je nepřístupný útes a jinde jsme je prakticky nepotkali. Největší naději na pozorování a slušnou fotku skýtají výlety lodí, ze souše je to dost nepravděpodobné. Na útesech je doma také alkoun úzkokozobý a alka malá. Na pobřeží je možné fotografovat několik druhů racků, ústřičníky velké (ti jsou zde ovšem velmi plaší), kormorány nebo kajky mořské, jejichž kačeři mají zajímavý svatební šat, kterého se později zbavují ve prospěch méně nápadného zbarvení. Králem vzdušných výšin je pak orel mořský – několikrát jsme na dálku pozorovali, jak na něj dorážejí vrány šedé. Celkem se uvádí 80 hnízdících druhů a dokonce až 230 pozorovaných druhů celkem. Populace ptactva se odhaduje na půl milionu jedinců. Rozhodně ale nepočítejte s tím, že se budete ptačími druhy doslova „prodírat“ – my jsme například kromě výše citovaných potkali už jen pár menších pěvců.

Hnízdní útes terejů bílých

Hnízdní útes terejů bílých
Nikon D800, ohnisko 300 mm, ISO 400, f/8, čas 1/800 s, korekce -2/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Některé zdroje zmiňují mezi místní faunou i savce, ale kromě ovcí (domácích) a jedné kočky (rovněž domácí) jsme žádného tvora vybaveného srstí nepotkali. Hojní jsou na ostrově naopak slimáci, přesněji řečeno plzák černý (pokud jsem správně identifikoval druh).

Krajina

Rozhodně bych se nenazval krajinářem a zajímavá krajina mě musí vyloženě praštit do nosu, aby z toho vzešlo něco koukatelného. Společně s počasím, které se nám příliš nevyvedlo to ve mně zanechalo dojem, že Runde nabízí pro tento žánr spíše omezené možnosti, ale několik fotografií z celého týdne, každá z docela jinou náladou, mě nakonec zpětně přesvědčilo, že když se umíte dívat (a světlo bude alespoň trochu spolupracovat), pravděpodobně se i na tomto nevelkém ostrově notně vyřádíte. Krajinářský pohled na Runde najdete například ve starší galerii Petra Pazoura.

Runde – vyhlídka na sousední ostrovy
Nikon D800, ohnisko 28 mm, ISO 200, f/14, čas 1/100 s, korekce +1/3 EV, bez blesku © Michal Krause

Krajinu tvoří kamenité pobřeží na východě, příkré útesy na severu a západě a to vše spojuje pláň s nízkým, klimatickým podmínkám přizpůsobeným porostem tvořeným směsicí všemožných rostlin od travin až po květiny. Nevím, jak po zbytek roku, ale v květnu je zde značně mokro – v některých případech se zdánlivá cestička ukázala být jakýmsi skrytým „potokem“ v podobě zcela podmáčeného pruhu vegetace, v němž snadno zmizí celá kotníková „trekovka“.

Runde – krajina v zapadajícím slunci
Ačkoliv na ostrově převažují touto dobou hnědavé tóny, Runde umí být i svěže zelené
Nikon D800, ohnisko 28 mm, ISO 400, f/11, čas 1/200 s, bez blesku © Michal Krause

Další fotografie z Runde najdete v galerii.

Tipy pro cestovatele

Navzdory známosti Runde není zdejší oblast považovaná za turistickou a tomu odpovídají služby. Přiletět do Ålesundu v sobotu odpoledne znamenalo, že na letišti nebyla skoro ani noha. Zapomeňte na směnárnu nebo otevřenou půjčovnu aut – pokud můžete, zkuste raději přijet ve všední den dopoledne. Podobně na tom bylo i město – obchody pozavírané, doprava omezená. Připravte se na to, že v Norsku je draho. Neplatí to jen pro Runde, kde jedinou možnost nákupu čehokoliv nabízí kiosek provozovaný v kempu Goksøyr, ale i pro město – nebo alespoň pro jediný obchod, který byl otevřený v Ålesundu. Půllitrová láhev vody stála ve městě 29 NOK (cca 100 Kč), hotdog tamtéž 39 NOK (140 Kč) a čokoládová tyčinka 22 NOK (80 Kč). Na ostrově v kiosku jsme za chléb platili v rozmezí od 25 do 35 NOK (90 − 125 Kč), 0,5l pivo v plechu stálo 25 NOK (90 Kč), stejně tak i 1,5l krabice džusu. Jen pro zajímavost jsem při čekání na loď nakoukl do jídelníčku místního steak-house – polévka stála 80 NOK (280 Kč), steaky pak od 250 NOK výš (890 Kč). Pokud jde o jídlo na ostrově, kiosek zajišťuje, že hlady neumřete, ale výběr je notně omezený a při větším provozu bych se nespoléhal na to, že seženete třeba pečivo – i při předsezónní obsazenosti kempu na nás občas zbyly jen hotdogové housky (proč vlastně vůbec prodávají hotdogové housky zůstalo nezodpovězeno) nebo pekelný celozrnný žitný chléb, který by se nejlépe uplatnil jako zarážka dveří. Dopravu jsem už nakousl v článku, ale neuškodí jí tady znovu sesumarizovat: – zpáteční letenka z Prahy do Ålesundu se společností KLM nás přišla na 4600 Kč. Let není přímý, přestupuje se v Amsterodamu. Spojení doporučuji vyhledávat na Skyscanner.cz. – místní doprava vás teoreticky doveze až na Runde, ale je dobré si ověřit konkrétní termín – o víkendu máte smůlu, to jedou jen asi dva autobusy do Fosnavågu, s jejichž pomocí se dostanete nejblíž asi 11 km od Runde. Dejte si pozor, u některých spojů je poznámka, že je třeba dvě hodiny předem zavolat na telefonní číslo a objednat si jej. I o víkendu relativně bez problémů funguje autobus z letiště do města (80 NOK) a následně loď do Hareidu (95 NOK). My, protože jsme přijeli nešikovně právě v sobotu, jsme se dopředu dohodli s majitelem kempu Goksøyr na transferu z Hareidu, což nás přišlo na 500 NOK (za oba). Cestou zpět jel příhodný spoj z Fosnavågu do Hareidu (85 NOK za osobu), na který nás opět hodil majitel kempu za 200 NOK. Ubytování je v zásadě trojího druhu: – v kempu Goksøyr: chatka pro dva (s minikuchyňkou) přijde na 280 NOK za noc, chatka pro tři na 430 NOK a pro čtyři na 450 NOK – v pronajatém domě: provozovatel kempu pronajímá dům za 1100 NOK na noc, Ondřej Prosický na svých stránkách zmiňuje jiný dům, který podle diskuse pod článkem stál v roce 2010 900 NOK za noc – aktuální situaci neznám – v hotelu v Runde Environmental Centre – to je ovšem daleko od rezervace Na ostrově kromě kiosku v kempu nefunguje žádný obchod a pokud vím, ani restaurace. V kempu mluví německy i anglicky a s angličtinou nebyl problém ani nikde jinde (autobusy, obchod a samozřejmě letiště). Prakticky všude včetně autobusů se dá platit platební kartou, takže teoreticky bychom se obešli bez norských korun, ale pro jistotu jsme si nějaké v Praze (celkem bez potíží) pořídili. Celkové náklady na sedmidenní pobyt se vyšplhaly na přibližně 12 tisíc korun (včetně několika předražených dárků pro děti :) Pokud jde o vybavení, přinejmenším v této části roku uživíte fotoaparát schopný slušného výstupu při vyšších ISO (alespoň 1600). U papuchalků lze vystačit s ohniskem 300 mm, ale hodí se i delší sklo, protože mezi ptáky se nemůžete volně pohybovat. Na chaluhy bych doporučil nejdelší sklo, jaké máte – 500 nebo 600 mm je výhodou. Ke slovu přijde i pevný stativ. Na krajinu mi nejlépe vyhovoval ultraširokoúhlý zoom 16-28 mm (na fullframe). Do kufru doporučuji určitě přibalit trekingovou obuv a přiměřeně teplé oblečení. Počasí si bohužel nenaplánujete, takže pro jistotu doporučuji počítat i se zimou. V chladných dnech se v pohodě uneslo několik vrstev včetně funkčních spodků s nepromokavým soft-shellem navrchu (ovšem při stoupání se zapotíte), zatímco když hřálo sluníčko, dalo se chodit v triku s krátkým rukávem (pro Nory to byl signál ke svléknutí do plavek, ale pojem léto je očividně dosti relativní – pro středoevropana to bylo dosti odvážné). Před cestami nejen do Norska nejčastěji čerpám obvykle poměrně spolehlivé předpovědi (byť jak vidno s výjimkami) u Norského meteorologického institutu, kde najdete i historické statistiky, které pomohou odhadnout, co vás asi může potkat.

Publikováno v Příroda a označené ,.