Nakuru: zde také nejsou lvi

Poslední zastávkou na naší cestě po Keni byl národní park Nakuru – menší, ale fotograficky velmi zajímavý park, a naše poslední šance vylepšit skóre v utkání fotografové versus lvi.

Národní park Nakuru zaujme už při příjezdu, protože velmi těsně sousedí s městem Nakuru. Je samozřejmě kompletně oplocen, ale přesto je pro evropana poněkud zvláštní představa, že na předměstí těsně naléhá oblast, kde žijí levharti nebo lvi. Snad díky blízkosti města na mě park působil „nejorganizovaněji“, což je v tomto případě tak trochu eufemismus pro nejbyrokratičtěji. Dostat se dovnitř bylo zdaleka nejsložitější a úředníci nám připomněli ty, se kterými jsme se setkali na letišti – já jsem šéf, vy nejste nic. Když k tomu připočtete na parkovišti hlídkující pracovnici KWS se samopalem, kterým po většinu času bezděky mířila střídavě do prostoru a na různé části svého těla, nebyl první dojem úplně nejlepší.

Naštěstí se hned za branou parku ukázalo, že tím všechny nepříjemnosti končí a že Nakuru i tak stojí za návštěvu. Zvířata se objevila brzy v těsné blízkosti kempu, což bylo slibné. Zatímco v Samburu občas prošel kolem našich stanů v noci slon a u Baringa hroch, tady se za bílého dne velmi blízko producírovali zebry, vodušky, impaly a dokonce i buvoli.

Buvol kaferský / Cape Buffalo / Syncerus caffer caffer

Buvol kaferský / Cape Buffalo / Syncerus caffer caffer
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/9, čas 1/800 s, bez blesku © Michal Krause

Společným jmenovatelem se Samburu byla trvalá společnost paviánů babuinů a kočkodanů. Pletivem obehnaný prostor kuchyňky nám okamžitě napověděl, že si každý kousek jídla budeme muset důsledně hlídat. Paviáni zde opravdu byli snad ještě drzejší a vězte, že není příjemný pocit, když na vzrostlého samce nezaberou výkřiky a hrozby a ten si s vyceněnými zuby jde pro svůj podíl na vaší večeři. Chlapi se v jednom podobně vyhroceném případě museli bránit židlí. Nicméně šlo o ojedinělý výraznější incident, snad ještě s výjimkou případu, kdy dva zápolící samci poněkud pošramotili Vaškův stan v době, kdy v něm přes poledne hluboce přemýšlel – je to kliďas, nenechal se tím vůbec vyrušit :)

Žirafa rothschildova / Rothschild's Giraffe / Giraffa camelopardalis rothschildi

Žirafa rothschildova / Rothschild’s Giraffe / Giraffa camelopardalis rothschildi
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/8, čas 1/250 s, bez blesku © Michal Krause

Kvůli babuinům jsme ale v Nakuru nebyli. Po víceméně neúspěšném hledání lvů v Samburu jsme si chtěli trochu vylepšit skóre tady. To jsme ještě netušili, jakou hru s námi sehraje osud i tady. Opět jsme každý den vyráželi ráno i večer na několikahodinové fotografování a opět to silně připomínalo situace z počátku cesty – fotografické příležitosti byly, ale na lvy ne a ne narazit. Mně to zase až tak nevadilo, i když nepopírám, že bych nějakou pěknou fotkou se lvi v hlavní roli nepohrdl, ale kolega Vláďa už to začínal brát jako prokletí osudu – v Africe byl po několikáté a na krále zvířat má očividně chronickou smůlu, která je o to větší, že právě lva má ve znaku firmy.

Samburu nám připomněl také hned první den fotografování – večer jsme narazili na obrovského levhartího samce v perfektním prostředí. K dokonalosti scéně chybělo asi jen lepší světlo, levhart odpočíval v lese a zapadající slunce už ho moc neosvětlovalo. Mně navíc nestačila ohnisková vzdálenost – 300 mm bylo málo na APS-C zrcadlovce málo a kresba s konvertorem šla kvalitativně minimálně o řád dolů. Přesto i jenom vidět tak úžasné zvíře stálo za to.

Levhart / Leopard / Panthera pardus

Levhart / Leopard / Panthera pardus
Nikon D90, ohnisko 500 mm (ekv. 750 mm), ISO 800, f/6,3, čas 1/160 s, bez blesku © Michal Krause

Během dalších cest jsme potkali většinu z dalších nejzajímavějších obyvatel parku: buvoly kaferské v ranním úsvitu i na pastvině s volavkami na zádech, nosorožce černého i bílého, žirafy Rothschildovy, vodušky, gazely Thomsonovy, zebry stepní, šakaly čabrakové a dokonce i damana skalního. Z ptáků dominovali jednoznačně pelikáni bílí, na nichž by se každý mohl učit fotit letovky, protože jsou schopni plachtit dlouhé metry nízko nad hladinou bez jediného mávnutí křídla, takže s trochou šikovnosti je na fotce všechno co má být a nic vám ze záběru neuteče. Břehy a mělké vody jezera okupovali plameňáci a nesčetné množství menších brodivých ptáků a pláním zase vévodilo několik druhů dravců včetně orlů.

Šakal čabrakový / Black-backed Jackal / Canis mesomelas

Šakal čabrakový / Black-backed Jackal / Canis mesomelas
Nikon D90, ohnisko 500 mm (ekv. 750 mm), ISO 400, f/10, čas 1/320 s, bez blesku © Michal Krause

A jak že to dopadlo s těmi lvy? Kromě smyslu pro humor prokázali nakonec i smysl pro dramatičnost, když se dva mladší jedinci nechali vidět vyloženě pět minut po dvanácté – přesněji řečeno asi ve čtvrt na sedm, což je čas, kdy už je povinnost vrátit se do kempu. Světlo nic moc ani co do kvality, ani co do množství, ale když nic jiného, ukázali nám alespoň libůstku, která je pro lvi z Nakuru typická – rádi lezou na stromy.

Lev / Lion / Panthera leo

Lev / Lion / Panthera leo
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 640, f/5, čas 1/100 s, bez blesku © Michal Krause

Tím končí minisérie o cestě po Keni. Závěrem bych rád poděkoval cestovní kanceláři African Way za perfektní organizaci celé akce a za „outdoorovější“ pojetí tohoto fotosafari, které mi maximálně vyhovovalo, Vaškovi Šilhovi především za rady a také za příjemnou společnost a večerní pokecy, což platí samozřejmě i o třetím do party, Vláďovi Míkovi. Na dálku se sluší poděkovat také našemu řidiči a průvodci Amosovi, který často plnil naše fotografická přání, aniž bychom je museli vyslovit, a kuchaři Gedeonovi, díky kterému jsme si pod širou africkou oblohou mohli před stanem pochutnat třeba na luxusních palačinkách.

P.S. Víte, k čemu je dobré červené světlo na čelovce? Vláďa uprostřed Keni zjistil, že díky němu není v jídle poznat přítomnost mrkve :)

Všechny fotografie z cesty najdete v galerii.

Publikováno v Příroda a označené ,.