Baringo a Bogoria: ptáci, kam se podíváš

Jste-li vyznavači fotografování či pozorování ptáků, pak byste v Keni určitě neměli vynechat jezera Baringo, kde žije téměř 500 ptačích druhů, a Bogoria, které zase vyčnívá rekordním počtem jedinců.

Po žhnoucím a suchém Samburu působí okolí jezer Baringo a Bogoria doslova jako oáza v poušti. Nutno podotknout, že to svého druhu oázy jsou, protože dále od životodárné vody opět narazíte na prašnou a vyprahlou půdu a o to více vás překvapí všudypřítomní místní prodejci vodních melounů, což je plodina, kterou bych tady osobně určitě nečekal.

Baringo

K jezeru jsme dorazili po několikahodinovém přesunu, který je pro člověka nepřivyklého stavu keňských silnic a stresujícím situacím v místním provozu poněkud vyčerpávající. Upřímně řečeno, kdyby se mě někdo ptal, jestli jsem měl během pobytu z něčeho opravdu strach, tak bych asi jako jedinou věc uvedl keňskou dopravu. O kvalitě silnic pak svědčí to, že se náš řidič a průvodce Amos krátce po příjezdu do Robert‘s Campu umístěného přímo na břehu jezera vytratil se slovy, že jsme po cestě na autě „něco“ utrhli a že si jde půjčit svářečku, aby to mohl dát do kupy.

Baringo je jedno z mála sladkovodních jezer v okolí. Na rozdíl od slaných a zásaditých vod ostatních jezer zde najdeme krokodýly nilské, kteří tu ale loví především ryby, takže nedorůstají velikosti svých bratranců z Mary a dalších míst, kde bývají na jídelníčku pakoni a zebry.

Ledňáček modropláštíkový / Malachite Kingfisher / Alcedo cristata

Ledňáček modropláštíkový / Malachite Kingfisher / Alcedo cristata
Nikon D90, ohnisko 500 mm (ekv. 750 mm), ISO 400, f/8, čas 1/200 s, bez blesku © Michal Krause

Dalším stálým nájemníkem je zde hroch obojživelný, který pravidelně v noci vylézá na noční pastvu přímo do kempu. Jelikož jsme měli stany postavené asi deset metrů od břehu, hroši nám v noci pravidelně courali přímo u hlav. Tato symbióza probíhala bez nejmenších problémů – pokud od přírody poněkud nerudné tlustokožce neprovokujete a nestavíte se mezi ně a vodu, s největší pravděpodobností si nebudete navzájem nijak překážet. Neustálou připomínkou, že riziko nechtěného konfliktu není zanedbatelné, byla nicméně trvalá přítomnost strážce, který večer doprovázel každého hosta z restaurace až do jeho stanu. Pak už se vylézat nedoporučuje, takže je rozumné s blížícím se večerem omezit konzumaci tekutin na to, co jste schopni vypotit.

Rybařík jižní / Pied Kingfisher / Ceryle rudis

Rybařík jižní / Pied Kingfisher / Ceryle rudis
Nikon D90, ohnisko 500 mm (ekv. 750 mm), ISO 400, f/10, čas 1/1250 s, bez blesku © Michal Krause

Každopádně ani hroši ani krokodýli nejsou hlavním místním lákadlem. Tím jsou především ptáci – některé zdroje uvádějí, že tu žije až 500 druhů a ornitologové tu zaznamenali rekord, kdy za jediný den pozorovali přes 300 druhů. My fotografové sice nemáme za cíl odškrtnout si druh v notýsku a jít zase dál, ale i pro nás je takové bohatství samozřejmě požehnáním. Přímo v kempech žijí ve značném počtu snovači, hrdličky, myšáci, zoborožci, leskoptve (krásně zbarvení příbuzní našeho špačka) a další menší ptáci. Jestliže jsme v Samburu museli za zvířaty vyrážet, tady šlo o fotografování vyloženě odpočinkové – stačilo naaranžovat vhodnou větev, rozhodit okolo nějakou ptačí pochoutku a pak už jen fotografovat z pohodlí skládací židle. Po dnech strávených v autě uprostřed horka a prachu Samburu to rozhodně nebylo nepříjemné.

Hrdlička damarská / Ring-necked Dove / Streptopelia capicola

Hrdlička damarská / Ring-necked Dove / Streptopelia capicola
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/5,6, čas 1/125 s, bez blesku © Michal Krause

Ještě o něco více jsme se ale těšili na ptáky, za kterými se musíte vydat na vodu v člunu. U břehů jsou to hlavně ledňáčci (třeba nádherně zbarvený ledňáček modropláštíkový) a rybaříci, ale také volavky včetně největšího zástupce rodu, volavky obrovské, kormoráni, plaší dytíci nebo kladivouši, stavitelé obrovských hnízd. Králem zdejšího vzdušného prostoru je pak jednoznačně orel jasnohlasý. Na březích jezera a jeho ostrůvcích hnízdí a pravidelně vyvádí mladé několik párů. Výhodou místních orlů je ochota ke spolupráci s fotografy – většina jich ráda přijme nabídnutou rybu. Fotografování je tak samozřejmě výrazně jednodušší, i když ulovit pěkný záběr je i tak dost těžké – jste na vodě, člun se pohupuje a klíčový moment „útoku“ se odehraje ve zlomku vteřiny. Správné zaostření navíc poněkud komplikuje fakt, že z ideálního směru orel nikdy nepřiletí, protože se mu to nebude zdát bezpečné – dle jeho názoru nevhodně umístěnou rybu raději nechá být svému osudu. Pořád je to divoké zvíře, které si jen přivyklo na benefit z občasné spolupráce s člověkem. Přesto je fér přiznat, že tady si fotografové práci usnadňují.

Snovač zahradní / Village Weaver / Ploceus cucullatus

Snovač zahradní / Village Weaver / Ploceus cucullatus
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/8, čas 1/200 s, bez blesku © Michal Krause

Bogoria

Druhým naším cílem v lokalitě bylo jezero Bogoria. Na rozdíl od Baringa je slané a alkalické, což je kombinace, která na první pohled životu příliš nepřeje. Přesto zde najdete jedno z největších srocení živočišné říše – v jeden okamžik se tu může objevit až milion plameňáků malých a růžových (některé zdroje uvádějí dokonce miliony dva). Ovšem ani toto extrémní číslo negarantuje úspěch – s trochou smůly se vám může stát, že uvidíte jen pár jedinců, v opačném případě se ale jedná doslova o ornitologické orgie. Na druhou stranu, fotografování v těchto podmínkách není žádná slast – všude přebývají nějaké nohy, křídla a krky a zachytit zajímavý děj tak, aby na fotce nic nerušilo, je velmi složitý úkol. Máte-li dlouhé sklo – ideálně 500 nebo více milimetrů – pak si tu užijete fotografování letovek, protože plameňáci neustále přilétají či odlétají. Mně se zde příliš nedařilo. Jistou naději na zajímavou fotku ve mně vzbudilo Vaškovo lakonické upozornění, že si máme dávat pozor na kobry (u jezera se nefotografuje z aut, což byla příjemná změna), ale ani na ně jsem neměl štěstí.

Plameňák malý / Lesser Flamingo / Phoeniconaias minor

Plameňák malý / Lesser Flamingo / Phoeniconaias minor
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/8, čas 1/1600 s, bez blesku © Michal Krause

Fotografické odpoledne nám předčasně ukončila návštěva keňské rodinky. Nejdříve jsme je zaznamenali podle hlasité hudby z autorádia a vzápětí bylo dílo dokonáno dětmi, kteří se s hlasitým křikem rozběhli přímo do hejna plameňáků, kteří se pochopitelně zvedli a odletěli. Tato epizodka, myslím, příznačně ukazuje vztah místních k přírodě. Část z nich si uvědomuje, že rezervace a národní parky jsou zdrojem příjmů z turistiky, občas jsou ochotni se do nějakého parku vydat a ukázat ho dětem (buďto v podobě rodinného nebo školního výletu), ale tím to často končí. Jak se k přírodě chovat nebo co si z návštěvy odnést je jim naprosto neznámé. A to skutečně mluvíme jen o menší a „osvícenější“ části obyvatel – velká většina samozřejmě řeší pouze své životní podmínky a lokální problémy a ochrana přírody je pro ně neznámá, nezajímavá nebo dokonce omezující. S ohledem na to, že zachování těchto unikátních lokalit určitě nebude možné bez širokého akceptování místními obyvateli, mají před sebou vlády i nevládní organizace složitý úkol.

Plameňák malý / Lesser Flamingo / Phoeniconaias minor

Plameňák malý / Lesser Flamingo / Phoeniconaias minor
Nikon D90, ohnisko 300 mm (ekv. 450 mm), ISO 400, f/8, čas 1/1600 s, bez blesku © Michal Krause

Ale zpět k fotografování. U jezera Baringo jsme se ještě chvíli stihli věnovat místnímu ptactvu, které ochotně spolupracovalo, a pak už nás čekal další přesun – tentokrát do národního parku Nakuru.

Všechny fotografie z cesty najdete v galerii.

Publikováno v Příroda a označené ,.